Co je URAC?

Hra Renesanční království je zasazena do Evropy 15.století. Nedílnou součástí života lidí této doby byla víra v boha nebo více bohů.

Herní náboženství (jejich hlavní proudy) de facto kopírují jednotlivá reálná náboženství, i když, jak autoři říkají, v žádném případě neexistuje žádné spojení mezi nimi a těmi reálnými.

Hlavní náboženské proudy jsou:
Aristotelianismus - ekvivalent křesťanství
Spinozismus - ekvivalent judaismu
Averroismus - ekvivalent islámu

Dále existují menší pohanská náboženství vyznávající více bohů a další náboženské proudy.

Univerzální Římsko-Aristoteliánská Církev (URAC) je největší církevní organizací ve hře Renesanční Království. Přestože žádné náboženství ve hře nijak nereprezentuje jakékoliv reálné náboženství, jednotlivé herní církve vycházejí z reálných organizací. URAC vychází z katolické církve a Aristotelianismus obecně z křesťanství.

Aristoteliánská legenda je nejlépe zpracovaná v porovnání s ostatními herními náboženstvími. Vychází z učení proroků Aristotela a Christose a vyznává jediného Boha - Jáha. Nejvyšší hodnotou Aristotelianismu je přátelství.

Název URAC

• slovo Univerzální je použito ve významu celosvětový
• slovo Římská odkazuje na sídlo nejvyšších církevních institucí a Papeže
• slovo Aristoteliánská odkazuje na prvního proroka Aristotela a obecně na Aristotelianismus - šířenou víru

Územní členění

• Základní jednotkou je městská farnost. V každém městě ve hře je kostel. Ten patří k místní farnosti a spravuje ho kněz URAC.
• Farnosti jsou seskupeny v diecézi. Velikost diecéze obvykle (ne vždy) odpovídá jednotlivým zemím. Každá země má v sídelním * městě katedrálu, kde sídlí biskup (opět člen URAC)
• Nad diecézemi je církevní provincie. Tu spravuje metropolitní arcibiskup.
• Církevní provincie mohou být dále podle lingvistických zón seskupeny pod primátství nebo viceprimátství. Jejich představenými jsou primas a viceprimas, většinou s hodností kardinála.
• Provincijní úřady jsou podřízeny přímo centrálním úřadům církve se sídlem v Římě.

Učení URAC

URAC ve svém jednání vychází ze dvou hlavních dokumentů. Prvním z nich je kodex kanonického práva, obsahující zákony, kterými se její členové řídí. Druhým je Kniha Ctností, která obsahuje legendu, v kterou aristoteliánci věří.

Kodex kánonického práva je rozdělen do šesti knih, z nichž každá předepisuje pravidla pro jiné oblasti církevního života. Kniha Ctností obsahuje knihu Aristoteliánských mýtů (prehistorie); životopisy proroků Aristotela a Christose a knihu hagiografií.